Průměrná česká domácnost má v peněžence méně, než by sama chtěla přiznat. Po letech šetření nebo splácení hypotéky najednou přijde otázka—jaké auto koupím, abych se nezadlužil na dekády, ale taky abych nepřišel o nervy při každém startování? Možná znáš souseda, co si pořídil vytuněný passat na leasing, ale o pivo si musí říkat kamarádům. Možná máš známého, co projíždí republiku starou felicií a tvrdí, že méně je více. Jenže kde je pravda pro normálního člověka? První věc je, že číslo, kolik peněz má smysl do auta dát, není magické a už vůbec ne univerzální pro každého. Hodně však napoví jednoduchá fakta a tabulky, které většina lidí míjí obloukem. Průměrný Čech podle Českého statistického úřadu v roce 2024 utratil za celé auto kolem 330 000 korun. To ale nezahrnuje upgrade na lepší rádio, komplet zimních pneumatik nebo první větší opravu. Česko na tom není nijak odlišně od zbytku Evropy, jen je tu silná tradice držet auta desítky let, což rozpočtářům kazí spaní. Investice do auta je vlastně něco mezi nutností, prestiží a loterií. Na pojmu investice je totiž vtipné, že většina aut hodnotu ztrácí od chvíle, kdy otočíš klíčkem na parkovišti. Spousta značek (třeba Dacia nebo Fiat) klesne o 15–20 % hned po prvním roce a po pěti letech už má jen polovinu ceny. Jen pár modelů, jako třeba některé Toyoty nebo Škody, drží cenu o chlup lépe, ale ani zázraky nečekej. Řádově stovky tisíc za vůni novoty tak nemusí být vždy životní úlovek.
Většina lidí automaticky nasype do internetu heslo „kalkulačka půjčky na auto“ a doufá, že první číslo bude to pravé. Jenže rozpočtování není jen o splátce. Je to o tom, kolik opravdových peněz ti měsíčně zbyde po všech výdajích, když vezmeš v potaz běžný chod domácnosti. Výzkum agentury STEM/MARK z června 2024 ukázal, že Češi nejčastěji financují nové auto úsporami (47 %) a jen čtvrtina volí leasing nebo úvěr. To hodně vypovídá o nevůli platit něco dlouho přes cenu auta samotného. Pokud chceš pocit kontroly, drž se jednoduchého pravidla 50/30/20: Dává smysl investovat do auta maximálně do 30 % úspor nebo do maximálně třetiny svého ročního čistého příjmu. Když vyděláváš 30 000 Kč čistého, tak auto za 110 000 Kč nebude tragédie. Jasně, někomu to bude připadat jako malý rozpočet, ale je fajn myslet na další věci—servis, pojištění, palivo, průměrné náklady na údržbu (každý rok si připrav minimálně 10 000–20 000 Kč bokem na nečekané opravy, i když budeš jezdit jako anděl). Největší chybu lidi dělají, že započítají jen cenu a možná povinné ručení, ale už nepočítají zimní gumy, dálniční známky, čištění, nebo že každé auto jednou dostane ránu na parkovišti. Čím dražší auto, tím dražší výměna čehokoliv. Jestli je průměrný náklad na provoz auta v Česku kolem 24 000 Kč ročně s běžným nájezdem, není od věci počítat i s nepříjemnostmi. A kdo jede na úvěr, měl by pro jistotu vždy vědět, co udělá při výpadku příjmů. Jsou tací, co v roce 2023 ztratili v pandemii práci a ještě dnes mají auto na splátky, které nesnáší.
Ne každé auto je zlaté – zvlášť, když peníze začnou mizet rychleji, než si dokážeš všimnout. Spousta lidí dnes bojuje s otázkou, jestli má větší smysl koupit úplně nové auto, investovat do mladšího ojetého kousku, nebo zkusit něco úplně jiného – třeba carsharing nebo dlouhodobý pronájem. Nové auto má jednu zásadní výhodu: první roky s ním nejsou skoro žádné starosti, platíš jen základní servis a máš záruku. Jenže cenovky, které visí na Škodě Octavii nebo Kii Ceed, už dávno nejsou „lidové“—dostat se pod 500 000 se stává málem uměním. Vyplatí se tedy srovnávat. Pokud máš třeba rozpočet do 250 000 Kč, podívej se na tři roky starý model, zjistíš, že co stálo 400 000 Kč před třemi lety, se dnes pohybuje na ojetém trhu okolo poloviny. A rozdíl v jízdních vlastnostech nebývá zdaleka tak dramatický. Ojetiny ale znamenají číst historii, mít kamaráda-mechanika (nebo aspoň ochotu nechat auto důkladně prověřit), dívat se na reálný stav a ne na čísla na tachometru. Podle českých STK bylo v roce 2024 zhruba 40 % aut starších 10 let technicky ve skvělém stavu, na druhou stranu, každý desátý dovoz má stočený tachometr nebo skryté závady. Carsharing začíná být zajímavý pro lidi, co denně auto nepotřebují. V Brně už se půjčením městského elektrického auta nebo hybridu ušetří balík, když jen občas potřebuješ zajet na nákup nebo návštěvu. Při průměrné spotřebě asi 250 km za měsíc může být sdílení auta až o polovinu levnější, než pořizovat vlastní, o starostech s garáží, servisem nebo pneumatikách nemluvě. Je to trend, který jede čím dál víc i mimo velká města, protože toho skutečně vlastníme až moc.
Můžeš se snažit ušetřit každý halíř, nebo si prostě koupit to, co tě baví, jenže obojí má svá úskalí. Pokud si chceš zachovat klid nejen při podpisu smlouvy, ale i za volantem, drž se několika pravidel: Nekupuj první auto, co tě na inzerátu chytne za srdce. Dej si čas, projdi si nejméně tři až pět možností, porovnej ceny, servisní historii a nevyhýbej se nezávislým recenzím. Vždy počítej nejen s pořizovací cenou, ale i s provozními náklady (palivo, pojištění, opravy, parkování). Ceny povinného ručení i havarijního se za poslední roky zvedly v průměru o 10–15 %, zejména u mladších řidičů nebo silnějších motorů. Když máš jasno v rozpočtu i provozních nákladech, zmapuj si, jestli má v budoucnu smysl zůstat věrný spalovacím motorům, nebo přejít na hybrid či čistý elektromobil. Češi jsou sice pořád opatrní, co se týče baterií (rozhodně víc než Němci nebo Norové), ale i u nás elektromobily v roce 2024 tvořily přes 2,5 % prodejů nových aut a čísla rostou. Jasně, zatím jsou dražší, mají nižší servisní náklady, ale pořizovací cena je vyšší, což může převážit hlavně při menším rozpočtu.
© 2025. Všechna práva vyhrazena.