Kdo vlastní Ferrari: Skutečný příběh ikony automobilového světa

Ne každý, kdo si může koupit rudé Ferrari, má šanci skutečně zasáhnout do řízení této ikonické firmy. Jen málokteré automobilky vzbuzují tolik emocí, obdivu i otázek jako právě Ferrari. Nikdo nechce být jen v běžném provozu – každý se chce svést na závodním okruhu, nebo se aspoň dotknout volantem světa, kde vítězství a styl znamenají všechno. Ale kdo za tím vlastně stojí? Kdo tahá za nitky? Kdo rozhoduje o tom, jak budou vypadat a jezdit budoucí Ferrari? Kdo vlastní Ferrari? Odpovědi nejsou ani jednoduché, ani nudné. Za slavnou značkou stojí spletitý svět akcionářů, rodinných odkazů a manévrů na burze, které by vás možná ani nenapadly.

Vzestup Ferrari: Od Enza po korporát

Všechno začíná Enzem Ferrarim – není možné povídat o firmě, aniž bychom aspoň na chvíli nesklonili hlavu před tímhle neústupným vizionářem. Enzo Ferrari, narozený v roce 1898, nejdřív rozjel úspěšnou závodnickou kariéru a později stál u zrodu legendárního týmu Scuderia Ferrari. Málokdo ví, že v úplných začátcích, někdy v roce 1929, šlo spíš o tým podporující zákaznické jezdce v závodech. První auto s oficiálním logem Ferrari spatřilo světlo světa až v roce 1947. Vlastnictví tehdy patřilo výhradně Enzovi a jeho rodině.

Rostoucí náklady na vývoj a dodávání vozů do Formule 1 během 60. let přiměly Enza k zásadnímu kroku – prodat menšinový podíl velkému soupeři a zároveň partnerovi, automobilce Fiat. V roce 1969 koupil Fiat 50 % akcií Ferrari a díky tomu získal větší vliv na tovární výrobu. Enzo Ferrari si ovšem ponechal rozhodující moc nad závodním oddělením. Po smrti Enza v roce 1988 se jeho podíl převedl na jeho syna Piera Ferraria a Fiat postupně převzal většinu společnosti.

V 90. letech pokračoval růst značky, ale i měnící se svět finančních trhů. Fiat Group (který se potom sloučil s Chryslerem a přejmenoval na FCA, později Stellantis) byl hlavním akcionářem – vlastnil často okolo 80-90 % akcií Ferrari. Malý podíl vytrvale patřil Pierovi Ferrari, Enzovu jedinému žijícímu přímému potomku. Tohle rodinné pouto s minulostí dodnes zůstalo. Není to však tak jednoduché – podíly se později začaly štěpit a svět Ferrari se natrvalo přesunul z rukou jedné rodiny do světa velkých korporací a burzovních investorů.

Jak je Ferrari vlastněné dnes: Klíčoví hráči a akcionáři

Jestli čekáte, že Ferrari stále zcela vlastní italská rodina, budete zklamaní. Ferrari je dnes veřejně obchodovaná společnost – to znamená, že její akcie najdete na burze v Miláně i New Yorku. High-tech exkluzivita s červeným koněm je ve skutečnosti normální akciovka (s tickerem RACE), kde si můžete v principu koupit kousek slavného loga za pár eur nebo dolarů. Tak to samozřejmě přitáhlo jak běžné investory, tak bohaté fondy, a hlavně staré známé – Fiat, který už dnes operuje pod jménem Stellantis.

Největší jednotlivý akcionář Ferrari byla (k červenci 2025) holdingová firma Exor N.V., za níž stojí italská rodina Agnelli (právě ti, kdo dlouho šéfovali Fiatu). Mají přibližně 24 % všech akcií a asi 36 % hlasovacích práv. Exor řídí John Elkann, který byl i předsedou představenstva Ferrari. Překvapivě druhý největší individuální podíl drží Piero Ferrari, syn Enza – s necelými 10 % akcií zůstává symbolickou i strategickou pojistkou „ducha Enza“ ve vedení značky. Ostatní akcie vlastní rozptýlení investoři – menší fondy, velcí institucionální investoři a drobní akcionáři.

Struktura vlastnictví se od roku 2015, kdy Ferrari vstoupilo na burzu, už neměnila tak dramaticky. Právě burzovní vstup (tzv. IPO) byl velkým milníkem. Veřejnost najednou mohla investovat přímo do Ferrari a sledovat, jak se její akcie šplhají rychlostí, připomínající zrychlení LaFerrari. Exor zůstal dominantní síla, protože drží „speciální“ akcie s vyššími hlasovacími právy. Piero Ferrari využívá výsadní postavení, i když má menší podíl, protože jeho voto je zásadní v strategických otázkách (schvalování nové strategie, jmenování vrcholného managementu atd.).

Možná si lámete hlavu: Když je Ferrari veřejná firma, může ji koupit úplně kdokoliv? Technicky vzato ano, ale bez kontroly „VIP“ balíčku akcií Exoru a Piera Ferraria, zůstanete bez vlivu. Vedení firmy vědí, jak si udržet autonomii navzdory velkému rozptýlení akcionářů. Fajn detail: část zaměstnanců Ferrari taky dostává menší podíly jako bonusy – opravdové spojení zaměstnanců se značkou.

Občas se mezi žhavými spekulacemi objevuje i možnost, že by Ferrari mohlo být převzato některým megakoncernem – například Volkswagenem či saúdskými fondy. Realita je taková, že Exor zatím dává jasně najevo: Ferrari se prodávat nebude. Sám John Elkann řekl: „Ferrari není na prodej, Ferrari nikdy neprohrálo své nezávislosti.“ Tahle deklarovaná hrdost a touha po samostatnosti je klíčem ke vzrušujícím příběhům z automobilového světa, kde peníze často hrají až druhou housle po imidži a slávě.

Proč vlastnictví Ferrari znamená víc než čísla na burze

Některé firmy se prostě vymykají běžným účetním šablonám. Ferrari prodává ročně o polovinu méně aut než Porsche a nepřestává vykazovat výjimečné zisky. Tajemství je jasné – exkluzivita a image. Vlastnictví Ferrari je snem, který si málokdo splní, a to platí nejen pro majitele sporťáků, ale i pro investory. Být mezi akcionáři Ferrari je prostě status. Možná nedostanete pravomoc měnit barvu volantů, ale i malý kousek koláče s Cavallino Rampante na povrchu je něco, čím se na burzovní párty můžete pyšnit.

Nakoukněte do zákulisí – každoročně firma pořádá „Capital Markets Day“, kde představuje plány na nové modely, inovace i závodní strategie. Akcionáři tu zažívají atmosféru, která jinak patří jen účastníkům Formule 1. O samotných strategiích pak rozhoduje silná a často konzervativní rada vedená Elkannem, kde vliv Exoru i Piera Ferraria zůstává klíčový. Rozhodnutí o hybridním LaFerrari, elektrických modelech nebo nové továrně padla vždy až po dlouhých debatách mezi majiteli akcií, kteří mají k Ferrari skutečný osobní vztah.

Zajímavý tip: pokud vás láká stát se akcionářem, sledujte nejen ceny akcií na burze, ale hlavně to, co firma plánuje dělat. Ferrari například nikdy nedovolí prudký růst produkce jen proto, že by to znamenalo více peněz na účet. Důležitější je aura výjimečnosti. A proto Exor a management firmy pravidelně odmítají investory, kteří tlačí na masivní rozšíření výroby. Je to jednoduchá matematika výjimečných značek: vyšší poptávka, menší nabídka, vyšší ceny – a noblesa navždy zachována.

Zatímco jiné automobilky se honí za start-upovými investicemi, Ferrari si jede svůj konzervativní investiční styl. Spolupracuje jen s pár vybranými partnery v technologiích, vývoji baterií, nebo v závodních aktivitách. Vždy dává pozor na to, kdo se dostane mezi klíčové dodavatele nebo strategické partnery. I tahle selekce souvisí s tím, že Exor a Piero Ferrari sehrávají aktivní roli v každém zásadním rozhodnutí.

Ferrari ve skutečnosti není „jen“ veřejná společnost s akciemi. Je to fenomén, jehož kontrolu si drží úzký klub, kde rodinná tradice hraje stejně silnou roli jako korporátní politika. Tahle značka má ve světě aut stejné postavení, jaké mají nejslavnější fotbalové kluby na trávníku: obdiv, drama, a příběhy, které chtějí všichni slyšet. Chcete-li Ferrari opravdu vlastnit, nestačí si koupit akcii. Musíte pochopit, co všechno tahle tajuplná a hrdá firma znamená.